Huculský kůň

      
 
Lidstvo si už dlouho hraje na boha. A nemá na to.
Neúcta k přírodě, zpupná nadřazenost nad jinými živými bytostmi devalvovanými na pouhé věci sloužící k lidské spotřebě a nerespektovaní přírodních zákonů, to jsou fakta, která by nás měla trápit a nenechávat klidnými.
 
 
Hucul oddaně provázel člověka, chudobného obyvatele hor nazývaných Karpaty od nepaměti.
Malý podsaditý koník, výborně souzněl se svým pánem a sloužil mu jako soumar, stahoval dřevo z nepřístupných lesů, vozil náklady s produkty, které pasekáři, horalé, obyvatelé polonin, či jak ještě se jim říkalo, uměli vyrobit aby je pak směnili či prodali za věci, které potřebovali pro svůj těžký život.
Stejně těžký život měl i hucul. Seno se nechávalo pro krávu a bylo na huculovi, aby si našel potravu na horských pastvinách a v lesících, kde ho jeho pán vypustil a nechal na, něm aby si poradil a přežil. Když bylo třeba pracovat, tak se pro koníka do hory jednoduše došlo.
 
 
Hucul je přímým potomkem Tarpana, s příměsí krve kertaka a koně arabského. Jméno mu dala oblast Huculsko, ležící v dnešním Rumunsku a slovo Hucul, znamená zbojník.
 
Napadá mne lehká paralela s Valachy, kteří rovněž pocházejí z Rumunska. A taky to nebyli žádní beránci, ale lidé nezávislí, hrdí, připraveni tvrdě pracovat a spoléhat se sami na sebe. Neradi se skláněli před pány, tvrdí, pracovití a svérázní lidé stejní jako jejich koníci….
…..jsem potomek z rodu pasekářů a jsem na to hrdá.
 
Huculský kůň až do založení hřebčína v Lučině v roce 1856 nebyl předmětem žádného cíleného zušlechťování.
Hřebčín Lučina měl za úkol zaměřit se na zlepšování vlastností tohoto původního, vytrvalého skromného a nesmírně výkonného koně převážně pro potřeby armády.
 
Významná data, která ovlivnila novodobý rozvoj plemene:
 
1856 - založení hřebčína Lučina pod hřebčínem  Radovec  (Radauti) http://www.hergheliaradauti.com/
1872 - zrušení chovu huculského koně v hřebčíně Lučina
1877 - obnovení chovu huculského koně v hřebčíně Lučina
1914 - přesun huculů z hřebčína Lučina do vnitrozemí Rakouska do Gotenprundu a následně do Waldhofu
1918 - rozdělení huculů mezi nástupnické státy bývalé Rakousko-uherské monarchie - Polsko, Československo, Rumunsko ale také Tyrolsko
1922 – přesun podílů z huculského stáda z Waldhofu do nově vybudovaného hřebčína v Topolčiankách na Slovensku.
 
Do Topolčianek přišli tito koně:
 
Linie:

Hřebci    :

Kobyly:

Hříbata:

Goral I

1

6

4

Hroby

0

4

0

Hroby I

1

4

12

Miszka

0

1

0

Celkem:

2

15

16

 
1925 – zakoupení hřebce Gurgul původem z východu Slovenska pro zamezení nepříznivého vlivu příbuzenské plemenitby
1936 – zrušení chovu huculů v Topolčiankách
1939 – obnovení chovu huculů v Topolčiankách (více http://sk.nztopolcianky.sk/
 
   
Soumrak huculů:
 
Ve 30. letech dvacátého století však nastal nový trend zvětšování a zmohutňování huculského koně. Pro tento účel se používal kůň arabský, lipický, a v Močiarkách haflinger.
V 50. a 60. letech pak ve Zlobinách trofejní hřebci v typu horského koně (13 Muráň) a hřebci fjordského koně (Hron a Byrlad).
V 70. letech se ze zmohutňováním hucula fjordským koněm přestalo a v huculském stádě se prováděla pouze čistokrevná plemenitba.
 
Hucul nebyl perspektivní kuň pro režim, který vládl v Československu po roce 1948. To že toto plemeno u nás ještě existuje je malý zázrak. Huculové nestačili naplňovat požadavky v lesním hospodářství, odkud je vytlačila mohutná plemena Norika a ani požadavkům novodobého zemědělství, kde zavládla mechanizace.
Obecně byl kůň vnímán jako buržoazní přežitek, jako symbol nadřazování se nad lidové masy. Chodit do jezdeckého oddílu nebylo „in“ pro soudruhy a mnoho rodičů svým dětem složitě vysvětlovalo, ať se raději věnují jiným sportům.
 
 
 
Ale hucul v Československu přežil.
Velký dík patří panu Otakaru Leiskému a Hucul Clubu Praha, panu Dipl. Ing. Michaelu Duruttyovi, Ph., JUDr. Václavu Hrabánkovi, hřebčínu Topolčianky.
Reportáž České televize z Hucul Clubu Praha ze dne 2.1.2011, kdy Hucul Club vstupoval do třicátéhodevátého roku své existence, můžete zhlédnout zde:
http://www.ct24.cz/domaci/111414-cesi-pomohli-zachranit-huculy-pred-vymrenim/
V roce 1979 byl huculský kůň zařazen do chráněného genofondu původních a primitivních plemen hospodářských zvířat FAO a v roce 1993 bylo toto plemeno prohlášeno genovou rezervou ČR.
 
Šlechtitelský program HUCULSKÉHO KONĚ:
http://www.hucul-achhk.cz/pdf/program.pdf
 
 
 
   
 

 

TOPlist
http://www.slunecno.cz/pocasi-na-web/