Zajímavosti v Lužné

2012 - 500 let obce Lužná

Při svých toulkách Valašskem určitě stojí za to navštívit i naší malou obec a zajímavá místa, která na Vás dýchnou atmosféru Valašska, jeho tradic, historie a nádherné přírody.
Pro turisty a cykloturisty doporučejeme projet místní část Lužné, nazvanou Horňansko, kde je možno vidět tradiční valašské chalupy, pečlivě udržované jejich majiteli. Určitě nepřehlédnete známé luženské sklepy a  zrekonstruovanou zvoničku, které se nacházejí na trase od vlakové zastávky k hospodě u Šajerů. Původní zvonička je k vidění v rožnovském Valašském muzeu v přírodě. Takto vypada ta původní:
http://galerie.beskydy.cz/Content/galerie_alone.aspx?zoomimg=32781&slideimg=-1&clanekid=4676

Vedle hospody u Šajerů je obchod Jednoty, kde můžete doplnit zásoby jídla a pití a pustit se na vycházku od kamenného kříže, který zde stojí na pamatku obětí druhé světové války až na Vráblovy Paseky.
Opatrně přejděte hlavní cestu a kolem dalšího kříže stoupejte vzhůru po modré značce, která Vás povede kolem chaloupek a domů až k Buku na Vráblovy paseky.

Cesta je to spíše pro turisty než pro cykloturisty, ale stojí za to kolo třeba i vést a vyšplhat se až k památnému Buku ve výšce 650 m n.m., od kterého je nádherný výhled na Vizovické vrchy, Bílé Karpaty a Javorníky.


 

Lužná leží právě na pomezí těchto tří pohoří. Jak starý je Buk nikdo neví. Neví to ani moje babička, která se narodila na nedalekých Žídkových pasekách v roce 1923.
Od Buku se Vám naskytne pohled na shluk chaloupek na Vráblových Pasekách. Zakladatelé známého rožnovského skanzenu si příjeli až sem pro jednu chaloupku - Mališův dům.
http://galerie.beskydy.cz/Content/galerie_alone.aspx?zoomimg=32779&slideimg=-1&clanekid=4676

 



Pro mne jsou Vráblovy Paseky magickým místem. Pozdní letní odpoledne, kdy je ve vzduchu plno nádherných vůní bylinek, dozrávajícího divokého ovoce a něžného cvrkotání cvrčků je návratem o desítky let zpět, kdy neexistovaly mobily, notebooky, televize, radia.
Byla to doba, kdy lidé vyznávali hodnoty jako je rodina, vzájemná pospolitost a pomoc. Kdy si lidé vážili přírody, jako zdroje pro jejich živobytí. S úctou se chovali k půdě, protože věděli, že není možné jen brát, ale že se musí i dávat a pečovat, aby dala chléb i další rok. Naši předkové dokázali i v tomto kamenitém kraji žít v souladu s přírodou a jejími zákony.



Poprve jsem se na Vráblovy Paseky dostala v tašce mých rodičů, kteří mne donesli ukázat babičce a dědečkovi. Tohle si samozřejmě nepamatuju. Pamatuju si až ty následující roky, kdy jsme sem chodívali na každoroční zabíjačku.
Bylo to vždy v zimě a cesta, kterou jsem výše popsala, to jest od vlakového nádraží na Vráblovy Paseky byla poněkud náročnější, než je tomu v létě.
Tatínek vyšlapával cestu, za ním šla v jeho stopách maminka a já jsem se zoufale snažila trefit do jejich stop. Sněhu bylo obvykle navaleného hromady, což znamenalo že i tatínek ho měl až do pasu. Dorazili jsem mokří a spocení a babička s dědou nás pak usušili a zahřáli čajem a rodiče něčím ostřejším.
Další moje vzpomínka na Vráblovy Paseky je, jak v pradědečkově chalupě, přednáším Valašskou legendu. Byla mi tehdy asi čtyři roky a Valašská legenda v mém podáni pradědečka Baránka naprosto dostala. No a já jsem od něj za svůj výkon v roce 1969 obdržela sto korun československých. To bylo opravdu hodně peněz a z rukou člověka, který velmí dobře znal jejich hodnotu, měla tato stokoruna ještě větší cenu.

 

Valašská Legenda

Když Pánbíček dělil mezi lidi kraje,
Slovákovi zem dal, révy žár kde zraje,
Hanákovi zase žitné, řepné lány –
jenom starý Valach stál tu zadlubaný.

“A co bude se mnou? Vždyť jsem tady taky,
milý Pánbíčku – a nejsem ledajaký!”
zhorka usiluje Valach o své právo,
zrudl, nasupil se víc, než bylo zdrávo.

Pánbíček se dívá – neví, co má říci,
jenom hledí do těch rozpálených lící.
Ví, že před vrchností nerad hrbí záda
Valach od jakživa – zlá tu bude rada.

“Dostanete všeci, pěkně podle řádu,”
Pánbíček už praví, hladě bílou bradu.
“Ti už mají svoje – a ty za své vzdory
vedle nich mít budeš jenom černé hory.

Ty ti budou šumět stále do roboty
a přes všecky těžké klopoty a sloty
milé tobě budou, Valášku ty starý,
že už nezatoužíš nikdy přes kotáry!”

Klopí zraky Valach, rozvažuje chvíli,
vrtí sivou hlavou, k čaganu se chýlí
a pak Pánbíčkovi, jak to myslí, praví:
“Ať už je to jak chce – dej nám Pánbůh zdraví!”

S Pánbíčkem si pleskli na domluvu v dlaně –
a už čárá Valach vrchem ke své straně,
ke svým horám černým jako peruť vraní,
aby v nich tam zůstal navždy, do skonání …

Tolik mé vzpomínky...
V roce 2012 provedl Klub českých turistů označení trasy z Lužné k Buku a její napojení na Naučnou stezku Vařákovy paseky.  
Přikládám mapu, kde je hvězdičkou označená náš Grunt Vráblenka č.e. 18 a je zde modře vyznačena turistická trasa, která vede z Lužné  k buku na Vráblových pasekách a pokračuje až do malebné obce Pozděchov.

 

 

TOPlist
http://www.slunecno.cz/pocasi-na-web/